Brest-litevský mír

Bolševiky dlouho falzifikovaná epizoda

Bolševici po říjnovém puči 1917 neměli sílu bojovat na dvou frontách. Proto Trockij, který byl pověřen jednáním s Němci a Rakušany, protože se za svého německého exilu perfektně naučil německy, a hlavně z titulu svého postu komisaře pro zahraničí jednání s nimi, které zahájil v prosinci 1917 v polském městečku Brest-Litevsku, mazaně protahoval, protože jako fanatický revolucionářský vizionář čekal, až v západních zemích propuknou revoluce po vzoru říjnové bolševické.

Jednání svéhlavě vedl navzdory Leninově nesouhlasu v nerealistickém stylu „ani válku ani mír“. V únoru 1918 měli Němci a Rakušané tohoto průhledného protahování již dost a nařídili svým vojskům přímý postup na Moskvu – bolševici byli bez armády, Němci a Rakušané rychle a bez problémů postupovali k Moskvě.

Ultralevicoví bolševici, vedeni Bucharinem, který od roku 1908 vedl bolševickou stranu v Moskvě, se chtěli Němcům a Rakušanům postavit a vést proti nim partyzánskou válku, ale střízlivý Lenin to považoval za zcela zbytečné.

Trockij si však jednání dál vedl po svém, na Leninovy instrukce nereagoval.

Teprve až když Lenin pohrozil ústřednímu výboru svojí demisí, dostal Trockij rozkaz od ústředního výboru bezpodmínečně přijmout německé podmínky, tj. aby na radu Lenina za získání času (do kapitulace zemí Trojspolku) Němcům obětoval sovětský prostor, načež rozzlobený Trockij okamžitě sám podal demisi. V březnu 1918 tedy bolševici z donucení podepsali tzv. brestlitevský mír, kterým se bolševici zřekli Finska (Finsko však Lenin propustil z nedobrovolného svazku již v říjnu 1917 !!), ruské části Polska, všech pobaltských zemí ( Litvy, Lotyšska, Estonska ), části Běloruska, celé Ukrajiny a kavkazských zemí, které bolševici museli postoupit Turecku.

Ztratili tak třetinu zemědělské půdy, 80% uhelných dolů, polovinu průmyslu, přístup k Černému moři a do značné míry byli vytlačeni od moře Baltského. Lenin však dobře věděl, že kapitulace Trojspolku je otázkou krátké doby. Francouzi a Britové tak porážkou Německa za parazitního vyčkávání bolševiků Rusko uchránili od katastrofálních důsledků tohoto míru, třebaže pobaltské státy a dotyčnou část Polska na nějaký čas ztratil (onu část Polska dobyla Rudá armáda zpět 1920 a pobaltské republiky po dohodě s Hitlerem obsadila 1940).

Levicoví socialisté (menševici) brestlitevský mír považovali za zradu vlasti a na protest vystoupili z vlády – bolševici se tak s radostí stali jedinou vládnoucí stranou.

V Rusku propukla občanská válka.

Menševici se přidali ke spojeneckým jednotkám, které se v Rusku vylodily, aby přiměly Moskvu druhou frontu obnovit, neboťˇ oficiální vystoupení Moskvy z války umožnilo Němcům stáhnout mnoho divizí z Ruska a vrhnout je do jarní ofenzívy proti zemím Dohody.

Lev Davidovič Bronstein alias TROCKIJ (převzal jméno svého žalářníka poté, co utekl ze sibiřského vyhnanství, kam byl poslán za své revoluční sociálnědemokratické aktivity) se od roku 1902 potuloval po celé západní Evropě. Stejně jako všichni členové ústředního výboru nepocházel z nuzných poměrů (pouze Stalin měl dělnický původ). Trockij, Zinověv a Kameněv byli ruští židé, Trockij byl z rodiny ukrajinských sedláků-kulaků, Zinověv z rodiny ruských sedláků, Kameněv byl z rodiny železničního inženýra, Bucharin a Lenin z rodin ředitelů středních škol, Kameněv byl navíc švagrem Trockého.

Když se ruská sociální demokracie v roce 1903 rozštěpila na bolševiky a menševiky, stal se Trockij menševikem, protože Leninovi vyčítal autokratismus.

Byl hlavní postavou ruské revoluce z roku 1905, protože byl předsedou petrohradského sovětu. Po její porážce musel znovu na Sibiř, ale opět 1907 utekl na Západ a vrátil se až v květnu 1917 po ruské únorové buržoazní revoluci (celkem v západních demokraciích strávil před rokem 1917 třináct let). Zde zjistil, že kupodivu mají s Leninem stejný hlavní cíl – ukončit ruskou účast ve válce (Trockij však na rozdíl od Lenina nechtěl přijmout žádné podmínky) a okamžitě vyvolat v Rusku socialistickou revoluci – což mnozí bolševici nepovažovali za rozumné.

Proto Trockij vstoupil v červenci 1917 do bolševické strany a okamžitě se opět stal předsedou petrohradského sovětu a zorganizoval vojenský revoluční výbor (do té doby bolševici neměli ozbrojené jednotky), který v říjnu provedl na základě promyšlené strategie bolševický puč. Trockij se stal se lidovým komisařem zahraničních věcí.

Protože nesouhlasil s podmínkami brestlitevského míru, podal demisi a stal se komisařem obrany. Ve funkci komisaře obrany si vedl velmi dobře – vymyslel a vybudoval strukturu Rudé armády založenou na tvrdé disciplíně, slepé poslušnosti a nemilosrdnosti vůči nepřátelům. Zasloužil se tak jejím vítězstvím v občanské válce o přežití bolševického režimu.  Trockij také bezohledně potlačil kronštadské povstání v roce 1921. Trockij vyžadoval v armádě bezpodmínečnou slepou poslušnost – a tuto vojenskou disciplinu hodlal zavést také v ekonomice, v čemž ho Lenin podpořil, ale nikdy v praxi zcela neuspěl.

Trockého boj o moc začal 1923, kdy již bylo vidět, že Lenin umírá – Lenin ve své politické závěti napsal post scriptum, že si přeje, aby strana Stalina vyloučila z ústředního výboru. S Trockým se Lenin dohodl, že sjezd strany, který o jeho nástupnictví bude jednat, se uskuteční v dubnu 1924, ale Stalin, který se o post scriptu dozvěděl, Lenina upoutaného na lůžko izoloval od vnějšího světa a staral se o něj tak, že mu v březnu přivodil srdeční infarkt, ze kterého se Lenin již nevzpamatoval.

Trockij po Leninově smrti zůstal osamělý, zcela izolovaný od celého ústředního výboru – pro své arogantní chování, v němž předváděl svoji intelektuální nadřazenost a cynismus vůči ostatním, ho všichni nenáviděli, včetně jeho švagra Kameněva. Navíc mu nikdo nedůvěřoval, protože do bolševické strany vstoupil až v červenci 1917.

Zinověv a Kameněv, kteří se mazanosti Trockého velmi obávali, se proto raději spojili proti němu se Stalinem, kterého považovali za neškodného idiota, a proto přemluvili ústřední výbor, aby na Leninovu závětˇnebyl brán ohled.

Trockij 1924 veřejně vystoupil proti Stalinově vizi „socialismu v jedné zemi – že Sověti si vystačí sami a nikoho ze zahraničí pro svůj život nepotřebují“, protože stále věřil, že bolševická revoluce nemůže přežít bez podobných revolucí v západních zemích.

Roku 1925 byl Trockij sesazen z postu komisaře obrany a 1927 spolu s mnoha dalšími byl ze strany vyloučen. Roku 1928 byl deportován z Ruska. Od roku 1937 žil v Mexiku, kde se ho konečně Stalinovi podařilo zavraždit.

Podle jistého právníka (Oldřicha N.), který v 50. letech vystudoval mezinárodní právo veřejné a působil v latinskoamerických zemích, nicméně v 70. letech byl vyškrtnut ze strany, byl vrah Trockého úspěšně z Mexika převezen zpět na Kubu (osobně tímto právníkem) a odtud do Československa, kde dožil.

[Pozn. redakce: tuto verzi potvrzuje i Josef Frolík ve své knize Špión vypovídá.]

Když Lenin prodal Němcům Ukrajinu, levicoví anarchisté, zejména z jihu Ukrajiny, vytvořili rolnickou armádu a proti Němcům bojovali. Na osvobozených územích vytvářeli komuny se společným vlastnictvím půdy, které sice nazývali sověty, ale byly to spíše izraelské kibucy, protože byly samosprávné a řízené na základě přímé demokracie.

Proto po uzavření příměří 11. listopadu 1918 tito levicoví anarchisté bojovali v občanské válce na straně bolševiků/rudých proti ukrajinským nacionalistům Simona Petljury a bílým Antona I. Děnikina, kterého podporovali Francouzi a Britové.

Na základě společných cílů (společné vlastnictví půdy) podepsali ukrajinští levicoví anarchisté dohodu s rudými, tj. s Trockým, který je využil, aby je vzápětí po skončení občanské války jednoho velitele po druhém zlikvidoval, protože je považoval jen za „převlečené kulaky, kteří chtějí nastolit buržoazní režim favorizující kulaky“.

Mnozí tito levicoví anarchisté z Ukrajiny v této době uprchli přes Rumunsko do Paříže, kde se ve 20. letech shromažďovala veškerá elita ruského národa vypuzená a likvidovaná bolševiky.

Ve 30. letech již nikdo o ukrajinských levicových anarchistech nic nevěděl.

Trockij řeční před vojáky o "permanentní revoluci"