STARÉ HRY S VOJENSKÝMI NÁMĚTY

Zajímavá historie klasických deskových her.

Vášniví hráči dnešních komplikovaných válečných her, vybavení osobními počítači s nejnovějším herním softwarem, by asi ohrnuli nos nad poměrně naivními předchůdci těchto her. A přesto znamenali pro generace mladých i starších hráčů, navzdory své jednoduchosti, zdroj náramného potěšení. Hry s nejrůznějšími vojenskými náměty, často inspirované či vztahující se k dobovým vojenským konfliktům, představovaly od poloviny minulého století až do dvacátých let století našeho oblíbený námět produkce výrobců společenských deskových her jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Evropské exempláře reprezentovaly zpravidla jednoduché tištěné hrací plochy, jejichž náměty se řídily více či méně běžnými vzory, zatímco ve Spojených státech se pro tento účel vyráběly krabice s pestrými nálepkami na víku, obsahující složitější soubor hracích ploch, figurek a házecích kostek. Evropští výrobci her v této formě často také vydávali listy s natištěnými figurkami vojáčků k vystřihování stejných autorů, tištěné stejnou technikou jako obsáhlejší soubory, a často opatřené zlaceným potiskem. Výsledný produkt byl často velice líbivý, a vábil pozornost jak dětí, tak dospělých. Oblíbenou formou těchto deskových her byla tak zvaná husí hra, kde herní plochu představovala dráha, na které musel hráč postupně překonávat různé překážky i nástrahy a plnit různé úkoly, přičemž za správná řešení byl odměňován a za prohřešky trestán. Z vnějšího okraje hrací desky směřovala dráha do středu, až nakonec hráč stanul na políčku číslo 63, kde byl cíl hry. V nevojenských hrách tohoto typu byl cíl skutečně vyzdoben husou (která se také objevovala na různých místech dráhy, ale u vojenských her byla husa nahrazena vhodnějším objektem či postavou). Tak například ve hře francouzského výrobce Pellerina z Epinalu, nazvané Jeu Historique de la France Militaire, bylo políčko 63 obsazeno Vítězným obloukem. Firma Delhalt z Nancy umístila na totéž místo ve své hře Jeu des Rois de France knížete Napoleona (v letech 1848 až 1851 prezidenta republiky).

Další častou formou těchto her byl kříž, v jehož vrcholu byla umístěna pevnost, jako cíl, který je nutno obsadit. V další Pellerinově hře, nazvané Jeu du Siége de Sébastopol, byla hrací plocha vyzdobena výjevem, znázorňujícím tuto vrcholnou epizodu Krymské války (viz obrázek). Německá firma Oehmigke & Riemschneider z Neu-Ruppinu, přední vydavatel Soldatenbilderbogen (obrázkových tabulí s vojáčky) zvolila shodný formát pro svou hru Obléhání pevnosti. (Das Festungs - oder Belagerungs-Spiel, Německé národopisné muzeum Berlín)

Zvětšit...

Zvětšit...

Další oblíbenou herní formu představuje hra Jeu de l'Armée Francaise vydavatelství Imageries Réunies de Jarville-Nancy. V této hře získává absolutní vítězství hráč, jehož figura skončí na obrázku Thierse, francouzského prezidenta v letech 1871-1873 (viz obrázek). Německá firma F. Fechner z Gubenu zase umístila na políčko absolutního vítězství postavičku generála obklopeného vojíny, kteří představovali jednotlivé druhy vojska tehdejší německé armády (viz obrázek - Neues Soldaten-Spiel z berlínského národopisného muzea).

Pellerin vyráběl množství vojenských her typu lotto, například Loterie de la Guerre, 1870-1871, kterou tvořilo deset řad obrázků z francouzsko-pruské války. V každé řadě bylo deset výjevů, tedy celkem 100 vyobrazení v celé hře. Například hráč, který se dostal se svou figurkou na políčko s obrázkem Bismarcka, ztratil 70 bodů, zatímco neš»astník, který skončil na obrázku Bazaina (francouzského maršála, který se vzdal nepříteli s pevností Metzy), ztratil celých 100 bodů. Aby hráč hru vyhrál, musel se dostat do Francie.

Zvětšit...

V Anglii sloužila za předlohu jedné vojenské hry burská válka. Hra se nazývala BOBS - velká válečná hra, a hrála se na desce vyzdobené portrétem lorda Robertse (Bobs) a vinětami s obrázky britských vojínů v akci. Dalším příkladem hry inspirované válkou byla "S Bobsem v Transvaalu". H. P. Gibson & Sons vydali anglickou verzi francouzské hry L'Attaque, ve které hráči posunovali po hrací desce podobné šachovnici figurky britských a francouzských vojáků, umístěné na kovovém podstavci. Každá strana měla navíc jednu figurku špióna.

Ačkoli existovalo mnoho amerických výrobců, kteří vydávali vojenské hry, tři nejvýznamnější výrobci byli Parker Brothers, Milton Bradley a McLoughlin Brothers. Všichni tři vydali velké množství dětských her, knížek, papírových loutek a papírových figurek vojáčků. Období největšího zájmu publika o vojenské hry spadá ve Spojených státech do let 1890-1930. Starší hry se obvykle inspirovaly obrazy z války Severu proti Jihu, která tehdy ještě žila ve všeobecném povědomí. Jedním příkladem za všechny je hra Šarvátka u Harper's Ferry. Komu to jméno mnoho neřekne, a» si vzpomene na písničku o duchu Johna Browna - Harper's Ferry bylo vojenské skladiště, za jehož přepad byl popraven. Hráčské firmy si rychle zvykly využívat další vojenské konflikty Spojených států jako téma nových her. Španělsko-americká válka byla námětem her s názvem Roosevelt u San Juanu, Hra s ostrými jezdci, Obležení Havanz a dalších. Firma Milton Bradley připomínala svou hrou Přes řeku Yalu rusko-čínskou válku, a dokonce štvanice na banditu byla uznána jako vhodné téma, kolem kterého postavit hru - jejím hrdinou byl Pancho Villa, pronásledovaný Američany v roce 1915 v Mexiku. Porážku generála Custera a sedmé kavalerie si bylo možné přehrát ve hře s názvem Custerův poslední boj.

Zvětšit...

VOJÁČEK, vydaný newyorskou firmou United Games Company of Brooklyn, představuje běžnou variaci "husí" hry, oblíbenou jak americkými tak evropskými vydavateli. Hráč začínal narukováním v odvodní kanceláři, a potom pokračoval ve své vojenské kariéře, poznamenané měnícími se neúspěchy a povýšeními, dokud nedorazil k cíli a nestal se vrchním velitelem armády.

První světová válka se stala téměř nekonečným zdrojem inspirace pro návrháře her, jak v Evropě, tak ve Spojených státech. V prvních letech války se řada amerických výrobců úzkostlivě podřizovala při propagaci svých her stále ještě silnému odporu amerického publika k možnosti angažovat se v evropském konfliktu. Tak například Velká válečná hra Start byla výrobcem inzerována jako přísně neutrální. Každá strana má stejné šance na vítězství. Jiná hra, týkající se války v Evropě a nazvaná Vítěz světové války, byla označena jako "realistická válečná a absolutně neutrální hra". V roce 1918 však už Amerika byla ve válce, a hra firmy Milton Bradley s názvem Zajměte Kaisera přesně odrážela změnu veřejného mínění. Hry s názvem Bitva na Marně, Dobytí kóty, Támhle a podobně byly očividně navrhovány s jasným zřetelem využít překypující zájem amerického publika o události na druhém břehu Atlantiku. Začátkem dvacátých let však už měli lidé války dost a výroba válečných her rychle upadala. Mezi společenskými stolními hrami začala opět převažovat mírová témata. Koncem dvacátých let začala domácí deskové hry vytlačovat nová zábava, kterou nabízelo kino a rozhlas. Američtí stejně jako evropští výrobci začali obracet svou pozornost k novým formám společenských her. Dnes se krabice s vojenskými hrami s nádhernými barevnými obrázky na obalech, a tabule s vystřihovacími figurkami vojáčků staly hledanými sbírkovými předměty, jejichž rostoucí cena odpovídá rostoucímu zájmu sběratelů na obou stranách Atlantiku. Jejich místo nahradily - kromě počítačových her - daleko složitější strategické válečné hry, které však již neslouží jako hračka pro kluky, ale bezmála jako vědecká záliba pro starší pány. Ale o tom zase příště. Přeložil: -lk- Ilustrace: archiv autora © Militaria, Elka Press