logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

S NAPOLEONEM V RUSKU, ANEB JAK JSEM ZAJAL KUTUZOVA

Recenze počítačove hry, simulující bitvu u Borodina.

Zvětšit...

Na principu "krígsšpílů", v hexagonální krajině, v níž se odehrávala též hra Waterloo, vytvořila firma Mikroprose zhruba před dvěma lety svůj poslední "neinovovaný" Battleground s titulem Napoleon in Russia. Recenze, která tehdy vyšla v časopise Score, hru jednoznačně odsoudila. Pro hardwarové nároky, pomalost, malou akčnost. Do jisté míry tu vedle předpojatosti recenzenta hrála roli neznalost zásad a pravidel her typu Tactics and Strategy, umožňující maximální hodnověrnost podmínek. Leč nechme stranou recenze a podívejme se na hru podobně, jako v předchozím článku o strategické simulaci bitvy u Waterloo.

Nejkrvavější bitva Dostat na hexagonální bitmapu čtvrt miliónu vojáků není jen tak. Zhruba tolik se jich totiž střetlo v bitvě, jíž Francouzi říkají Moskva (podle nedaleké řeky) a Rusové Borodino. Tato bitva, která zůstala až do roku 1914 nejkrvavějším střetem lidských dějin, tvoří páteř počítačové hry Napoleon in Russia. Hrát ji opět můžete buď za Rusy nebo Francouze (protivníka pak hraje počítač), po síti a navíc i ve dvou u jednoho monitoru (jeden za Francouze, druhý za Rusy). Hrát můžete především onu bitvu v nejrůznějších fázích a variacích včetně scénářů typu "co by bylo, kdyby". Konkrétně co by nastalo, kdyby se na ruské straně objevil Wittgensteinův sbor (což je nereálné, měl to od Polocka hodně daleko a předtím by musel na hlavu porazit Gouviona Saint-Cyra). Vybojovat ale můžete i "předzápas" o Ševardinskou redutu, představující příjemnou "rozcvičku". Z ústupu z Ruska tu je (s využitím téže bitmapy, zahrnující terén zhruba v prostoru Kolocký klášter - Utica - ústí Koločy do řeky Moskvy - Tatarinovo) jen fáze přechodu přes borodinské bojiště, při níž se probíjíte skrze kozáky, domobranu a ruské řadové jezdectvo. Recenzent počítačového časopisu Score se pohoršoval nad tím, že firma Mikroprose mapu "nezasněžila". Odborníci z Mikroprose naštěstí na rozdíl od něj věděli, že tehdy ještě sníh nepadal? Dokonalá simulace Pokud se budeme věnovat jádru hry, bitvě na řece Moskvě, je simulace ještě dokonalejší, než u Waterloo. "Velký" scénář má přes padesát otáček. Začínáte za rozbřesku a ranních mlh, nevidíte tudíž rozmístění protivníka, maximálně pár jednotek. Postoupíte a nevidíte o mnoho víc, sem tam se na blízkých šestihranech objeví, jako u správné štábní hry, jen otazníček. Teprve kolem osmé ranní se viditelnost zlepší? V nápovědě hry najdete i Ordre de bataille. Ve srovnání s proslulými podklady George Nafzigera obsahuje několik málo nepřesností, pro hru však vcelku bezvýznamných. Výchozí pozice obou stran a dislokace jednotek odpovídá věrně reálu. Včetně tří francouzských velkých baterií, umístěných mimo dostřel, které musíte pracně přesunovat. Ruští ostrostřelci míří velice přesně a jsou nesmírně houževnatí. Ruská pěchota bojuje přesně tak, jak to konstatoval Napoleon: "Do mrtvého Rusa musíte ještě strčit, aby padl." Pokud nasadíte císařskou gardu (což Napoleon neudělal), neodolá této elitě prakticky nic. Ruská domobrana je ve hře tužší než ve vzpomínkách pamětníků. Největším dokladem realističnosti tvůrců hry (byl mezi nimi i známý expert na napoleonské války David Chandler) je však to, že po celou dobu bitvy se Kutuzov nalézá daleko vzadu u vsi Tatarinovo (což sovětští historikové vždy zarputile prohlašovali za lež). Z množství vojska do jisté míry vyplývá zdlouhavost jednotlivých fází "otáček", po této stránce skutečně hra vyžaduje silnější "stroj" a trpělivost šachisty. Instalovat ji však můžete ve třech různých "velikostech", bojovat lze ve 2D i 3D pohledu. Jak to bylo ve skutečnosti K bitvě na řece Moskvě existuje v češtině jen velice málo podkladů. Ani v cizích řečech to není slavné, nakladatelství Osprey sice Borodino slibuje dlouho, přesto se k němu ještě nedostalo. Český čtenář se může opřít maximálně o Tolstého román (oč filozofičtější, o to méně přesný) a Tarleho Napoleonovo tažení do Ruska. Jak to tedy bylo? První útok na ruské pozice vedl sbor Eugena de Beauharnais po levém křídle přes Borodino. Po přechodu Koločy byl zastaven a vržen za řeku. Takřka současně zahájil útok Davoutův sbor na pravém středu, tj. na Bagrationem bráněné Tři fleše. Poniatowského a Junotův sbor se pomalu prodíraly na pravém křídle Utickým lesem. Během dopoledne, za střídavých útoků a protiútoků, Tři fleše pod náporem Davouta, Neye a části Muratova jezdectva padly. Francouzi se začali stáčet Rusům do levého boku, směrem ke vsi Semenovskoje, kam Barclay de Tolly urychleně přesunoval od Gorek posily. Semenovskoje po zuřivých bojích padlo, nepadl však klíč ruské obrany, Velká reduta. Eugenův sbor se do ní sice dostal, byl však vzápětí sražen ze stráně za koryto Koločy a Semenovky. Platovovo a Uvarovovo jezdectvo podniklo kolem poledního diverzní útok širokým obchvatem francouzského levého křídla a na jistou dobu tu celé křídlo zaměstnalo. Teprve po odražení kozáků se francouzské sbory formovaly do nového náporu na Velkou redutu: Eugene od soutoku Semenovky s Koločou, Ney a část Davoutova sboru od Semenovského. Na Velkou redutu se útočilo několikrát a několikrát byli Francouzi odraženi. Nakonec padla pod společným náporem saských kyrysníků (nikoliv francouzských Caulaincourtových, jak to dodnes občas Francouzi tvrdí) a Eugenovy pěchoty. Rusové spořádaně ustupovali, Napoleon uvažoval o zasazení rozhodujícího úderu gardou. Nechtěl elitní zálohu riskovat a tak ji nakonec nenasadil. Na pravém křídle se Poniatowski probojoval k Utickému kurhanu. Se soumrakem bitva utichla a v noci zahájili Rusové ústup na Moskvu. Pro lepší názornost přikládám plán rozhodujících fází, který je součástí rukopisu mé připravované knihy Tažení do Ruska 1812 a byl vytvořen na základě výřezu bitmapy ze hry Napoleon in Russia. Jak jsem zajal Kutuzova Je to, co jsem popsal v předchozích odstavcích, maximem, které můžete u počítačové simulace docílit? Dík tomu, že po bitvě je každý frajtr generálem, nikoliv! Vyzbrojeni skutečným během věcí můžete předvídat? Já osobně jsem vyšel z toho, že pravé ruské křídlo je slabě chráněno a spoléhá na terénní překážky, Koloču a rokle. Nechal jsem po opanování vsi Borodino na soutoku Semenovky a Koločy Gérardovu divizi s pár děly, přesunoval k ní zvolna Montbrunův jezdecký sbor, děla a část Neyovy pěchoty. Převážnou většinu pěšího sboru italského vicekrále jsem spolu s jezdeckým sborem Grouchyho vedl širokým obchvatem do týlu ruského pravého křídla (přes Maslovská opevnění). Je to pomalé, zdlouhavé a pracné, nutno počítat se zuřivými protiútoky Uvarova a kozáků. Děla a časté přeskupování pěchoty do karé jsou nezbytné. Souběžně jsem útočil (jako v "pravé" bitvě) na Tři fleše a pak do boku na Semenovskoje, přičemž je nutný odpovídající postup Junotovým a Poniatowského sborem podél lesa a přes porosty k Utici. Velká reduta padla po kombinovaném náporu z týlu a od soutoku Koločy se Semenovkou. Na rozdíl od Napoleona jsem nemusel uvažovat, co bude za týden či měsíc, a nechal pochodovat gardu přes dobyté Tři fleše a Semenovku na Tatarinovo. Hrabě Goleniščev-Kutuzov chtěl zmizet, pro tuhle příležitost jsem si "šetřil" mezi Maslovem a Tatarinovem pár Grouchyho jezdeckých jednotek? Bylo dobojováno, z ruské armády zbyly žalostné trosky, displej ohlásil totální francouzské vítězství. Ovšem za cenu děsivých ztrát. Naštěstí jsem nemusel uvažovat, co dál?! Obchvat jsem si nevymyslel, uvažoval o něm před bitvou a Napoleonovi jej navrhoval maršál Davout. On ovšem předpokládal široký manévr do levého ruského křídla přes Utici. Napoleon jej odmítl, nechtěl podstoupit riziko, že by Rusové podnikli na francouzská postavení protiútok. "Vy a vaše manévry, vy byste pořád jen něco obchvacoval," řekl tehdy pohrdavě knížeti z Eckmühlu a vévodovi z Auerstädtu. A u toho zůstalo? ? Militaria, Elka Press

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.

Výročí: 7. 2. 1311 byl Jan Lucemburský korunován českým králem, Eliška Přemyslovna českou královnou.


Recenze týdne

Za svobodnou Paříž

Obsazení, odboj, osvobození 1940-1944