logo-militaria.jpg, 41 kB
logo-militaria-2.gif, 9 kB

Tématický server
z oboru vojenství

logo-elka-press.gif, 3 kB

Podruhé s Rytíři na Devíně

Pořad skupiny TOSTABUR

Po skvělém zážitku na slovenském hradě Devín 6. 6. při sledování programu bratislavské skupiny Tovaryšstvo starých bojových umení a remesiel (Tostabur, zal. 1964) jsem se rozhodl pro druhou návštěvu v sobotu 3. 8. (tentokrát v doprovodu přítelkyně).

Reportáž z „prvního“ Devína ZDE.

Návštěvě hradu předcházela zajímavá epizoda; cestou autobusem z Bratislavy nás doprovázel rodák z Devínské Nové Vsi, který nás doprovodil až k hradu. Upozorňoval nás na zdejší věhlasné rodiny, zmínil i manžele-výtvarníky; jméno mi bylo povědomě a „průvodce“ mě ujistil, že se opravdu jedná o rodinu, kterou znám. Ukázalo se, že něžnější polovička tohoto páru byla v 60. letech mojí spolužačkou na pražské střední škole, kterou jsem neviděl čtvrt století. Ušetřil jsem tuto věhlasnou rodinu nečekané návštěvy, ale poprosil jsem „průvodce“ o vyřízení pozdravů, až dámu zase uvidí. Ale teď už k sobotnímu programu.

Nejdřív jsme si v „tureckém“ stanu užili vítaného čajové a kávového občerstvení, pozdravili jsme se s uměleckým vedoucím skupiny Tostabur Peterem Kozou a už se věnovali programu.

Jako první jsme vyslechli Rozpravu šermierského majstra Kozy a potom shlédli výborné taneční vystoupení Dobové tance v celej svojej kráse a ladnosti.

Součástí byla pohádka o dívce, které se zdálo o tanečníkovi, jehož měla na radu vědmy přilákat tak, že při plese protančí topánky (nebudu prozrazovat, že se jí to podařilo… J).

Dalším bodem programu bylo Zajatie Richarda Lví srdce – predstavenie podľa skutočných událostí. Jedná se o známou epizodu, během níž byl Richard zajat v Rakousku

Došlo k tomu tak, že při cestě inkognito půjčil svému panoši své rukavice; luxusní rukavice s královským znakem připoutaly pozornost městských zbrojnošů a tak byl král odhalen. Na Vánoce 1192 jej zajal nedaleko Vídně babenberský vévoda a vládce nad Rakouskem a Štýrskem Leopold, který měl s Richardem rozepře už z doby, kdy ve Svaté zemi společně dobyli město Akkon. Při této válečné výpravě došlo k ostrým sporům o to, zda jsou korouhve Leopolda V. svým významem rovnocenné korouhvím Richarda I.

Richard byl držen v zajetí kvůli obrovskému výkupnému na utajeném rakouském hradě. Výkupné bylo stanoveno jako množství stříbra, odpovídající váze krále; dostal možnost zvážit se bez obleku, ale jako správný rytíř rozhodl, že se zváží nejen oblečen, ale i s opaskem a mečem. Výsledná suma byla samozřejmě obrovská. Jeho přítel trubadúr jej hledal po všech hradech, vždy zahrál pod pevností část písně, kterou před časem skládali společně s Richardem, a tudíž ji znali jen oni dva. Z jednoho hradu se ozval král a na loutnu zahrál zbytek písně, a tak se jeho spojenci dozvěděli, kde je vlastně vězně, mohla začít vyjednávání a král byl na česné slovo propuštěn. Zaplatil zálohu, ale než mohl dluh splatit celý, padl ve válce. Smrtelné zranění utrpěl za války s místo hrabětem z Limoges při obléhání hradu Châlus. Byl zasažen šípem a na následky zranění zemřel. Není třeba dodávat, že dědicové zbytek výkupného nikdy nezaplatili.

Scénka nepostrádala vtip, ani rytířský patos a byla další ukázkou skvělého šermířského umění členů skupiny Tostabur.

Další vystoupení, Veselý a deťmi milovaný kúzelník Ivan, jsme ponechali dětem a šli jsme si prohlédnout zříceninu hradu nad soutokem řek Dunaj a Morava. Již tato vyhlídka stojí za návštěvu této patrně druhé největší zříceniny hradu na Slovensku (největší je Spišský hrad).

Po kouzelníkovi Ivanovi následoval zlatý hřeb programu, Rytiersky turnaj na koňoch.

Opravdové vyvrcholení programu se vyrovnalo všemu, co jsem na svých cestách Evropou viděl (a podle mě překonalo). Rytíři na koních předváděli udivující výkony při nabírání stále menších a menších kroužků na dřevce, zasahování makety kance (a dalších zvířat) kopími v trysku, rozbíjení palcátem keramických (opět stále menších) destiček (samozřejmě ve cvalu na koních). Více než hodinový program, kdy odborník i laik obdivoval výkony rytířů na koních, ale také čabraky, praporce, výstroj a výzbroj, které by „prošly“ na kterémkoliv středověkém dvoře, braly dech. Jako bonus tu byl šašek v podání obdivuhodné Katariny Uríkové, která se kromě nádherného šaškovského kostýmu zaskvěla veršovaným komentářem k celému turnaji, který si sami složila. Tato vynikající jezdkyně, šermířka a přepůvabná žena dokázala, že má nejenže nevšední básnický talent, ale také vzácný komický talent, jenž je u žen spíše výjimkou. A s elegancí a grácií zvládla i řadu improvizací, když v turnaji místy nastaly nečekané zvraty nebo když technické vybavení nevydrželo elán, s jakým se do něj rytíři pustili.

Majster Peter Koza má holt „čich“ na talenty, nemluvě o jeho schopnosti postavit nevšední program se špičkovými (nejen) šermířskými výkony členů skupiny. Jeho promluva o koních, jak je potřeba s nimi spolupracovat a jak je trénovat byla nejenom zážitkem samým o sobě, ale i skvělou informací zvláště pro mladší publikum, že kůň není otrok ale partner. Kozova vzpomínka na jednoho z jeho koní, který mu uhynul ve dvaatřiceti letech, byla bez přehánění dojemná.

Jako i při minulém sobotním odpolední začátkem června ukončil program majster Koza recitací a zpěvem středověké poezie a hudby za doprovodu neméně vynikajícího loutnisty Vladimíra Kuny. Závěr této „tečky“ za krásným dnem už se odehrál v „tureckém“ stanu, neboť se spustil déšť, který oproti předpovědi Norů nepokazil středověký turnaj a ze závěrečného recitálu udělal intimní posezení nejvěrnějších posluchačů ve stanu.

Nutno podotknout, že kromě kouzelníka Ivana si děti na hradě mohli užít řadu atrakcí připravených jenom pro ně, takže program na Devíně se nesl v duchu hesla „kudy z nudy pro celou rodinu“.

Lahůdkovou tečkou za víkendovým výletem bylo vystoupení Tostaburu na Hlavním náměstí v Bratislavě v neděli odpoledne. Tentokrát Peter komentoval vystoupení svých tanečnic a šermířů v kostýmu uherského grófa, který dodal jeho šedinám fascinující image, abych použil módního slova

 „Šermy“ byly renesančními kordy a rapíry (škola mistra Lucase di Grassi) a kordíky v duchu školy mistra Domenica Angela. Měl bych jedinou připomínku, jak ji mnohokráte opakuji v rámci účasti v porotě na Festivalu bojovníků na Housově mlýně (a jinde). Asaulty byly podle mého názoru příliš rychlé, kdyby šermíři zvolnili na třičtvrtě taktu, divák by více ocenil skvělé šermířské výměny, finty a koncovky. Pro mě byly (již na Devíně minulý měsíc) velkým a novým zážitkem disarme pákou). Ale to už zabředám do odborné diskuse a to nebylo účelem této imprese. Mimochodem, dámy při tomto vystoupení bojovaly se zbraněmi v ruce jako lvice.

Zaskvěly se také v tanci s rozvinutými zástavami, což byla podívaná rozhodně nevšední a elegantní zároveň.

Humornou tečkou za vystoupením bylo inscenování korunovačního obřadu uherských králů, kdy moderátor ukázal repliky korunovačních klenotů, vysvětlil, proč je kříž na koruně ohnutý (koruna byla při transportu ztracena, ale zase nalezena, kříž se přitom poškodil). Korunovační ceremoniál byl demonstrován na malém chlapci, vybraném z obecenstva, který celou „show“ vydržel s pozoruhodným klidem, focen svými francouzskými příbuznými i nadšenými přihlížejícími.

Kdo neviděl, neuvěří, ale připojené fotky napoví. Děkuji majstrovi Kozovi a jeho Tostaburu za nevšední zážitek. Nutno opakovat. J

Amatérský filmový záznam z obou dnů je ZDE.

 

Foto autor

 
Přidat komentář

 





Vyhledávání

Foto týdne

Legie Wallonie je včleňována do SS, červen 1943. Z knihy Léona Degrelleho Tažení v Rusku 1941-1945 (dotisk říjen 2019).

Legie Wallonie je včleňována do SS, červen 1943. Z knihy Léona Degrelleho Tažení v Rusku 1941-1945 (dotisk říjen 2019).


Recenze týdne

Nebe nad Jemenem

V jihozápadní Asii s Lékaři bez hranic.