Slavnost mečů

Ukázky japonského a evropského bojového umění

V sobotu 8. 11. 2008 uspořádala Česko-Japonská společnost další z úspěšných ukázek japonských a evropských bojových umění. Pod názvem Katana Matsuri se v Muzeu policie ČR v Praze na Karlově představila řada skupin a jednotlivců.

Program probíhal ve všech prostorách muzea, jehož sbírky samy o sobě jsou velkým lákadlem pro návštěvníky. Pokud zrovna nesledovali některý bod programu, procházeli expozicemi a mnozí z nich jistě byli překvapeni bohatostí sbírek a mnohdy kuriózními exponáty.

Přes nepřízeň počasí (déšť zabránil až na výjimky exhibicím ve dvoraně před muzeem a v zahradě) se podařilo program dodržet a díky improvizaci pořadatelů předvést i ukázky, jež měly původně probíhat pod širým nebem.

Tradičně měli diváci možnost shlédnout ukázku japonského umění tasení meče (Iaidó) v předvedení člena České federace Kendó Josefa Smolky. Viděli jsme katy dvou rozdílných škol Iaidó v téměř bezchybném provedení. Nedostatkem této působivé ukázky byla absence komentátora, který by laikům vysvětlil, co znamenají všechny předváděné úkony. Řada přítomných viděla ukázku Iaidó poprvé v životě a jejich poznámky svědčily o tom, že do určité míry nechápou, o co se jedná. Sám předvádějící poskytl na úvod základní informaci o Iaidó, ale během kata pochopitelně nemohl sám sebe komentovat.

Další ukázkou byl šerm bambusovými meči Kendó, opět v podání členů České federace Kendó Tomáše Jelena a Petra Zetocha. Tentokrát byl komentář, jakož i odpovědi na následné otázky dostačující. Šerm obou protivníků byl čitelný, razantní a vzbudil zasloužený obdiv. Moderní Kendó bychom mohli rozdělit do dvou oblastí: Šinaj Kendó, tedy cvičení boje s pomocí ochranné výstroje a cvičným mečem (komplexní systém různých cvičení včetně volného zapasu) a Kendó kata, zjednodušeně nácvik pomocí simulovaného předepsaného souboje s ocelovými meči, nebo dřevěnými cvičnými bokkeny. Kendó je dnes atraktivní směs starého i nového, je to jak tradiční bojové umění, tak i moderní soutěžní disciplína. Kendó se v ČR cvičí od roku 1986, na světě existují tisíce federací, v Japonsku je povinnou součástí základního vzdělání.

Málokdo ví, že v rané historii Japonska se umění lukostřelby cenilo daleko více než ovládání meče. Ukázku Kjúdó předvedl V. Kučera, který toto umění studoval čtyři roky v Japonsku. Velice zevrubně popsal podstatu japonské lukostřelby, stručně se zmínil i o historii a současnosti tohoto u nás málo známého japonského bojového umění. Dnes se ovšem upřednostňuje duchovní rozměr kjúda. Kromě formování postavy nabízí kjúdó hloubavým osobám také cestu ke stavu blízkému vyprázdněné mysli, protože po zvládnutí základních forem se vypouštění šípu uskutečňuje zcela nezávisle na vůli střelce. Střeleckou exhibici na makivaru potom komentoval Kučerův kolega, takže diváci přesně věděli, co sledují.

K doprovodným akcím patřily přednášky. Ing. Planka se zamyslel nad otázkou, zdali japonský meč je spíše zbraň nebo umělecký předmět a v druhé části hovořil o japonských mečových záštitách. Paní Kopáčková promítla řadu snímků necuke a inró ze své sbírky a doprovodila obrázky poutavým komentářem. Dr. Labus hovořil o vývoji samurajů jak vládnoucí třídy a jejich úloze v japonské společnosti. Všichni přednášející měli ke svému tématu připravenou i počítačovou prezentaci.

V patře muzejní budovy (a částečně na zahradě) byly stánky s replikami japonských mečů, samostatných záštit (cuba), bokkenů a také s replikami evropských zbraní. Značné pozornosti se těšila přítomnost půvabných japonských dívek, předvádějících umění kaligrafie a svérázné umění skládání papíru (origami). Tento stůl byl obležen převážně dětmi.

Repliky japonských mečů Pavla Bolfa

Repliky evropských zbraní Pavla Skryji

Ukázky evropského a asijského bojového umění předvedla (tentokrát již na nádvoří) pardubická skupina Midori Nezumi a kladenský Spolek evropských bojových umění (S.E.B.U.).

Členové první skupiny sami o sobě říkají: Jsme japonská dřevárenská stylovka. Naše „území“ je středověké Japonsko, konkrétněji 15. stol – období Sengoku, část období Válčících provincií, vrcholná doba samurajů. Předvedli volný šerm dřevěnými zbraněmi a ukázku sebeobrany (spíše v čínském stylu). Na závěr sehráli členové skupiny scénku s několika kratičkými souboji. Jejich vystoupení ve mně zanechalo dojem, že by se měli dále zdokonalovat v šermířském i dramatickém umění, nejlépe pod vedením zkušenějších kolegů.

Skupina S.E.B.U. nevystupovala v programu Česko-Japonské společnosti poprvé. Předvedla nejprve bezkontaktní šerm meči, holemi, šavlí, šídlem a dýkou. Všechny zbraně potom členové skupiny znovu předvedli v nacvičených soubojích. Skupina má dlouhou tradici, své příznivce i odpůrce. Kromě vyjmenovaných ukázek se zabývá i lukostřelbou, sebeobranou a vrhacími zbraněmi a pořádá v těchto disciplinách řadu seminářů. Kondotiér Milan Babuka odmítá označení skupiny za „historický šerm“ a snaží se jít vlastní cestou. Tomu odpovídá i absence kostýmů při vystoupení a všestrannost záběru.

Návštěvníci Slavnosti meče měli možnost shlédnout i ukázky sportovního šermu v podání členů Českého šermířského klubu Riegel. Kromě turnajů v obvyklých sportovních zbraních (fleret, kord, šavle), shlédli i školu klasickou sportovní šavlí Barbasetti (1850) a šerm bodákem, který jako sportovní disciplina byl v ČSR zaveden podle sovětského vzoru v 50. letech 20. století (a záhy zaniknul). „Hvězdnou hodinou“ této kuriózní discipliny byla první československá spartakiáda (1950), kde šerm puškou a bodákem předvedly tisíce vojáků. Jepičí život „bodáku“ jako sportovní discipliny nemá ovšem nic společného s výcvikem boje na bodák, jenž se praktikuje od 18. století až dodnes (přinejmenším v některých armádách). Mezi šermíři Rieglu byl také 73letý Josef Šolc, zakládající člen první čs. skupiny historického šermu Mušketýři & Bandité.

Členové Českého šermířského klubu Riegel (zleva Křížek, Niček, Šolc, Procházka)

Ukázka výcviku šavlí Barbasetti (1850)

Ukázka šermu bodákem (1950)

 Perlička na závěr: Po vystoupení kendistů jsem jim navrhl exhibiční utkání kendó proti sportovní šavli. S úsměvem odmítli, že bych jim bambusové zbraně rozmlátil. Nicméně jsem měl dojem, že je nabídka lákala a zamítli ji hlavně z časových důvodů. Tak snad někdy příště... :-)