Pokud na svých monitorech čtete tyto řádky, znamená to, že se podařilo obnovit vojensko-historickou revui, jejíž životnost daleko přesahuje dosud dětský věk Internetu. S různými peripetiemi je totiž logickým následovníkem Zpravodaje pražského Klubu vojenské historie (KVH), jehož první číslo vyšlo 15. června 1967.

Snad nebude od věci říci vám, zájemcům o vojenskou historii (lze to o vás předpokládat, jinak byste tu nebrouzdali), několik slov o historii této tiskoviny. Pražský KVH vznikl v květnu 1967 a vbrzku se rozrostl do nečekaných rozměrů. Logickým činem bylo jeho rozdělení do sekcí. Tak existovaly sekce palných zbraní, chladných zbraní, letecká, lidové brannosti, vojenských hudeb, historická, stejnokrojů a faleristiky, velení, heraldická a prvního odboje. Poslední, nikoliv však nevýznamná, sdružovala kromě jiných i poslední žijící legionáře – účastníky prvního odboje. Vydávání vlastního časopisu bylo neméně logickým vyvrcholením snahy mnoha desítek nadšenců – zájemců o vojenskou historii – jak se vzájemně poznat a podělit se o své znalosti a zkušenosti. Prvním redaktorem dvoulistu o formátu A4 byl dr. Svatoň. Rozsah, náklad i periodicita našeho Zpravodaje byly ovšem velmi proměnlivé v závislosti na počtu členů, stavu financí a okolnostech doby.

Po invazi „bratrských armád" v srpnu 1968 byla činnost KVH drasticky omezena, ale přežily trosky sekce palných zbraní, pod jejíž „křídla" se uchýlili členové ostatních rozprášených sekcí. Podařilo se zachovat název KVH. Přežil i Zpravodaj a za redakce Pavla Šilhánka vycházel dva roky. V roce 1973 byl jeho název změněn na Oběžník a redaktorem se stal Jiří Matoušek. Na dnešní poměry veleskromná tiskovina, rozmnožovaná cyklostylem, byla na tehdejší dobu výrazem nezměrné vůle a píle redakce i čtenářů. Změny názvů připadají dnes směšné, tehdy to byla součást donquichotského boje s bolševickou vrchností. Trikem jakoby opsaným ze Škvoreckého (erotickým dobrodružstvím s úřednicí magistrátu a lahví západní kořalky pro jejího fizlovského nadřízeného) se podařilo v roce 1986 získat povolení příslušného národního výboru, aby časopis mohl vycházet v tištěné podobě, v úpravě hodné úrovně polygrafie 20. století. Vrátil jsem se ke starému názvu Zpravodaj a redigoval jsem jej v letech 1988—1990 s nezištnou pomocí několika kmenových autorů. Časopis byl tištěn ofsetem, měl formát A5, byl bohatě (černobíle) ilustrována a vycházel 6x do roka v rozsahu 32 stran a v nevídaném tehdy nákladu 800 kusů.

Po převratu v listopadu 1989 bylo čím dále méně času na jeho přípravu, náklady na výrobu přesáhly finanční možnosti přispěvatelů a změněné občanské klima smysl existence této napůl samizdatové tiskoviny smazalo. Jak chaotické byly tehdejší měsíce, o tom snad svědčí skutečnost, že poslední číslo Zpravodaje, které vyšlo v prosinci 1990, se postupně vyrábělo v šesti polygrafických provozovnách!

V té době se již rýsovala možnost vydávat vojensko-historický časopis profesionálním způsobem, ve formátu A4, celobarevně a ve velkém nákladu. Vydavatelem se stala jedna z nově vzniklých dravých soukromých společností, jež v krátkém čase „rozjela" na dvě desítky novin a časopisů. Nový časopis jsem nazval Militaria a s redaktorem Ivo Horákem a sekretářkou Stáňou Herdegenovou jsme jej s vypětím všech sil připravovali za podmínek, jež nám nakladatel věru neulehčil, o to však s větším nadšením. Snahy neméně nadšených autorů a redakce však nezlomily nevyzpytatelné záměry vydavatele, jenž se vojenskou revuí údajně chtěl jen blýsknou před svými západoněmeckými partnery. Jakmile sázku vyhrál, časopis zastavil, ačkoliv ten si zatím získal značnou oblibu u čtenářů.

Zachránil jsem alespoň značku a používám ji od té doby jako název edice vojensko-historických knih, jež vydávám. Nyní činím s novým partnerem, společností Internet servis, pokus oživit časopis Militaria v elektronické podobě.

Pro ty z vás, kteří jste „papírový" časopis Militaria neviděli, uveřejňujeme na následujících stránkách kompletně ona dvě vydaná čísla, jakož i torzo čísla třetího, jež už se ke čtenářům nedostalo. Doufejme, že internetovská Militaria bude mít lepší osud – což záleží do značné míry i na vás, na čtenářích.

Děkuji vám za pozornost.

Leonid Křížek